O dýchání by se dala psát širokosáhlá pojednání i když pravým opakem je, že se právě o tomto tématu v kombinaci s pohybem málokdo vyjadřuje a ještě méně cvičících ho praktikuje. Což je dáno pravděpodobnou nezasvěceností a povrchním (sportovním) pojetí bojových umění a když náhodou někdo, byť v náznacích v tomto tématu začne třeba mezi řádky naznačovat, je v očích většiny cvičenců za levitujícího blázna.
Je známo mnoho meditačních forem, kde se o dýchání dovídáme trochu více zásadnějších informací. Technika v pohybu, kde se klade důraz na břišní dýchaní je snad jen meditační technika velmi volné chůze známá též pod termínem kinhin (záměrně se nezmiňuji o meditaci v sedu před a po každém cvičení, se kterou si někteří “trenéři“ neví rady… o tom příště). Pro lepší pochopení koordinace těla s dechem jsou samozřejmě výhodnější pomalá cvičení, kde si uvědomíme nejen že je technika pohybu korektně prováděna (působí zdravotně nezávadně na pohybový aparát), ale i to, že se bez nezbytné spolupráce s tělem neobejde. V zásadě dobré dýchání dělá dobrou techniku a naopak. Dají se parafrázovat slova významného mistra bojového umění Gichina Funakoshiho “K čemu je vám silná technika, když nemáte filozofii“. (Obsah pohybu)
Dýchání je tak jednoduchá, automatická činnost, že je až kupodivu, proč se o toto blahodárné a člověku přirozené a prospěšné konání spoustu lidí dobrovolně připravuje a nebo dokonce ho tělu odpírá, či ztěžuje v různých formách dobrovolného přímého vpravování toxinů do celého těla našimi plícemi. Prostě stačí vrátit tělu jeho přirozenost o kterou jsme ho v ranném dětství nevědomky připravili a pouze dýchat s plným využitím kapacity našich plic. Samozřejmě, že hodnotného dýchání docílíme kvalitou pozice těla, která nám nebrání jednoduše řečeno v dostatečném naplnění plic kyslíkem a následném úplném vyprázdnění obsahu plic kysličníku uhličitého. Vše se odehrává v souladu s technikou, která nás dovede do konečné z uvolnění do časově krátké úplné tenze svalů celého těla. Poté následuje uvolnění s opětovným volným naplněním plic. Vše probíhá za předpokladu, že se technice oddáme v absolutním psychosomatickém bezemotivním uvolnění. Takto provedená technika nám zaručí svalovou energetickou výdrž a psychickou soustředěnost. O tom, že dýchání je důležité pro koncentraci těla i ducha věděli již staří bojovníci různých kultur. My čerpáme ze zkušeností východních bojových umělců, kteří dýchání hlavně v meditačně filozofických formách nepodceňovali a pro které toto byla nutnost pro přežití.
Soustředit sílu do jednoho bodu je možné pouze pokud jsme schopni si uvědomit fakt, že ji povedeme z jednoho místa, což je oblast pupku, kterou japonští samurajové nazývali malým mozkem, ze kterého vychází filozofie pohybu. Z tohoto místa kopeme, udeřujeme, reaktivně jednáme, myslíme... Dráha nádechu a výdechu je však při aktivně činných technikách rozdílná od relaxačních poloh. Aby technika byla pojata účinně, dynamicky musí být samozřejmě i dýchání vedeno v tomto duchu. V aktivní činnosti je počátek i konec dráhy nádechu i výdechu jednoznačně preferován z praktických i jiných důvodů orálně. (Představme si co by mohl způsobit například takový prudký a rychlý výdech nosem...)
Ještě bych se rád zastavil u faktu, který se týká zdravotního působení bráničního dýchání na naši duši a tělo. Je potřeba se zmínit o oblasti pupku který má blahodárný vliv na vnitřní orgány. V oblasti pod pupkem a za žaludkem se nachází pletenec autonomních nervů, tato oblast se nazývá solar plexus. Tato destinace kontroluje činnost nervů, které pozitivně působí na průchodnost cév a kapilár, ty umožňují vnitřním orgánům účinně odstraňovat z našeho těla odpadové produkty látkové výměny, regeneruje tělo při únavě a přispívá k fyzické a duševní výdrži, odolnosti a pohodě. Bráničním dýchání jednoduše zásobuje čerstvou, okysličenou krví svaly, orgány, stabilizuje postoj v technice a neposlední řadě získává pro bojová umění důležitou bdělost ducha.
Bercha Vladimír
Bosá noha prokazovala svému majiteli vždy nejen potěšení z kontaktu se zemskou energií, ale hlavně díky činnému chodidlu včetně prstů přirozenější koordinaci celého těla a dosti opomíjený aspekt zdravotního vlivu na celý pohybový aparát. Cvičení bojového umění v obuvi nás připravuje o masáž celého těla na projekcích plosky chodidla a v nepohyblivých prstech ztácíme možnost vnímání funkčních technik. V neposlední řadě z kosmetického hlediska se přirozenou cestou zbavování staré kůže také není zanedbatelný vliv.
Bosá noha prokazovala svému majiteli vždy nejen potěšení z kontaktu se zemskou energií, ale hlavně díky činnému chodidlu včetně prstů přirozenější koordinaci celého těla a dosti opomíjený aspekt zdravotního vlivu na celý pohybový aparát. Cvičení bojového umění v obuvi nás připravuje o masáž celého těla na projekcích plosky chodidla a v nepohyblivých prstech ztácíme možnost vnímání funkčních technik. V neposlední řadě z kosmetického hlediska se přirozenou cestou zbavování staré kůže také není zanedbatelný vliv.
Vrátím se na začátek, a to do tzv. zakořenění. Volná planta, chápající prsty a uvolněný, flexibilní kotník umožňuje získat stabilitu v technikách, zvláště v kontaktu pouze jedné nohy s podložkou. Mírně roztažené prsty samostatně chápavé, větší váha na přední straně chodidla (koshi), vnější straně (sokuto) chodidla a lehce odlehčiená (ne odlepená) pata nám nestresují nohy v kotnících, v kolenou a posléze v páteři, na kterou má samozřejmě šipatný pohybový návyk nemalý účinek. V případě zapojení činnosti prsrtů se nám také podaří zvětšit plochu došlapu, rozložení váhy těla a pokud máme prsty cvičené, tak i samostatnou reakci planty, která bývá většinou chápána jako nefunkční až zbytečná. Co se týká zdravotního působení na tělo, tak konkrétně pohyb prstů nám pomocí střídání svalového napětí a uvolnění vytváří projekční masážní efekt, ketrý řeší nejen dysfunkce vnitřních tělesných orgánů, ale i pohybového aparátu, bilesti páteře, hlavy atd... Naše noha uvězněná v nevhodné obuvi jakoby simulovala tělo bez pohybu a navíc uvězněné ve svěrací kazajce.
V bojovém umění tak jako v každém umění, je potřeba začít malými krůčky, než se po čase odhodláme ke skoku. Bohužel se tak děje většinou opačně a naše horlivost, nedostatek disciplíny a nedočkavost nám může způsobit časem dříve či později zdravotní potíže a v očích praktikujícího zatratit bojové umění jako takové. Umění má v sobě hlubší význam, který je potřeba stálým cvičením a hlavně samostudiem objevovat a není možno ho zaměňovat se sportem, kde na tyto věci nezbývá čas. tato neznalost se netýká pouze žáků, ale i bohužel i jejich tzv. trenérů, kteří se s tímto problémem vypořádávají často jen pasivně.
Bohužel příprava před cvičením se omezuje na protažení velkých svalů a svalových skupin, ale důležité v bojovém umění používané partie, mezi něž prsty (i na rukou) patří jsou opomíjeny. Přitom cvičení prstů nohy je jednoduché a navíc se dá vložit i do pomalého cvičení např. sestav, při kterém vnímavějším jejich nepostradatelná funkce dojde. V povolených kolenou, uvolněných kotnících bez jakékoli činnosti zbytku těla (vyjma synchronního dýchání) se může přitahováním prstů k chodidlu vytvořit pomalý posun vpřed a za malý čas cvičení to přijde jako zcela přirozený pohyb. Dále například šlapáním kamínků v pevné bedně volně ve vrstvě ložených prospíváma jak přes projekce tělesným orgánům, tak vzájemné motorice prstů nohy a funkci nožní klenby, o jejich důležitosti již není třeba psát. Bedna s kameny je vhodná jako náhražka přírodního terénu v chladném období.
Nezanedbatelné je bosé cvičení pod širou oblohou zpočátku na trávě a po čase návyku bosé nohy i na drsnějších površích a v jiných podmínkách. A věřte, že kata cvičena na písčitém, mořském pobřeží při západu slunce, je pocitově odlišná od sestavy cvičené na ostrém domácím štěrku, kde cvičenec rychle pochopí techniku nášlapu, přenosu těžiště a funkci chodidla. Eliminuje tak hodně používané patní dupání, celkový pohyb bude jistější, dynamičtější a hlavně celostně zdravotně prospěšnější. V případě extrémně studených podlah tělocvičen by se nikdo neměl bát nazout ponožky, nebo měkké prstové návleky (tabi), které nám naše chodidla s prsty nechají volná a navíc svou nestabilitou simulují obtížné cvičení na kluzkých površích a tím zapojují do činnosti jinak nevyužívané svalstvo, tzv. hluboký stabilizační systém, který je v oblasti nohou navázán na jemnou motoriku prstců.
Vladimír Bercha
This site was created with the Nicepage